Roku 1948 zemřel v Sezimově Ústí čelní představitel I. i II. zahraničního odboje, ministr zahraničí, předseda vlády a druhý československý prezident Edvard Beneš.
Máte-li zájem odkazovat na naše stránky, použijte prosím tento obrázek.

Mezi těmi, kteří se, jak známo, již dávno pustili do sporu proti českému národu o jeho státoprávním postavení, jsou hlavně spisovatelé němečtí, kteří téměř vesměs tvrdí, že Čechy jsou lénem německé říše a jejich panovníci vasaly císařů...

Podle Božího úmyslu měl být tento svět, do něhož jsme svým narozením posíláni, Boží školou plnou světla, Božím chrámem plným zbožnosti, Božím královstvím plným řádu a spravedlnosti.
29. 8. 2010 | >> Celý článek...
Po ohlasech na první dva díly seriálu "O státě českém" považujeme za důležité věnovat několik vět osobě autora.
...Stránský předložil ucelený a všestranný pohled na český stát a jeho předbělohorský vývoj. Shromáždil v něm mnohé údaje historické, zeměpisné, místopisné, státoprávní, četná fakta o obyvatelstvu, jazyku, stavech, panovnících, úřadech, náboženství a pod. Využitím rozsáhlých vědomostí, vytříbeným jazykem a snahou o objektivní výklad se stalo Stránského dílo velmi populárním jak potvrzuje opakované vydávání i v 18. století. Stránský tak napomohl ve vědomí vzdělané evropské veřejnosti uchovat představu o existenci samostatného českého státu...

Aby bylo možné zaměnit nelidskost za lidskost, musíme k tomu všemožně hledat cesty. Takové se nabízejí tři...

Tu kníže Mnata dal odkliditi dřevěný dům, který jeho bába vystavěla na Svinském vrchu a dav tam navoziti kamene s Petřína, rozkázal zbudovati na tomtéž místě velmi rozsáhlý a zároveň úhledný hrad pro svou manželku Střezislavu a její ženskou čeleď...

Opravdové hrdinství mnohdy netkví v tom, čeho jsme dosáhli, ale v míře toho, co jsme si dokázali odepřít.

Zemský znak byl kdysi jiný než nynější. Kdežto totiž od samé kolébky národa nosila černou orlici v bílém štítě, císař Fridrich Barbarossa nařídil, aby místo ní užívala v červeném štítě bílého dvojocasého lva se zlatou korunou na hlavě...
11. 8. 2010 | >> Celý článek...
Dovolená a tzv. "sladké nicnedělání", to jsou ty prožitky, ke kterým nás nemusí většinou nikdo dvakrát přemlouvat a nutit. Přibývá ale i těch lidí, jež jsou ještě schopni si uvědomit, jak drahocený je čas, který smíme prožívat k našemu vývoji - k našemu prospěchu i ku prospěchu našich bližních. Žel, probuzení z opojení falešnou blažeností marnivých požitků přichází většinou až ruku v ruce s nouzí, nemocí či jiným nedostatkem ... Je nám toho třeba?
8. 8. 2010 | >> Celý článek...
Jednou spolu stáli Ru a Mia na kopci za městem a vyhlíželi první sluneční paprsky. Výšiny se rozezněly burácivými, přesto však lahodně zpěvnými mužskými hlasy: „Adoramus Te Domine“.

Mám pro vás dobrou zprávu! Tu nejlepší část svého života máte...
1. 8. 2010 | >> Celý článek...
Že si však lidé nyní zoufají, a že již přestali věřit ve Spravedlnost je pouze následkem naší vlastní omezenosti, lenosti a nezodpovědnosti...

Úsměv nestojí nic a přináší mnoho, obohacuje toho, kdo přijímá, aniž by ochuzoval toho, který dává. Trvá jen chvilku, ale vzpomínka na něj je někdy věčná. Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj obešel. A nikdo není tak chudý, aby ho nemohl darovat.
26. 7. 2010 | >> Celý článek...
Za slzy děkuji:
ty naučí mne citu
k živým, jež žalují
a křičí po soucitu...

Nevyhledávejte vzrušující akce. Jedině důležité je, abyste dávali sami sebe. To je míra lásky a tu musíte přiložit, máte-li měřit velikost svých činů.
11. 7. 2010 | >> Celý článek...
Z vůle boží právě v Čechách církev se obnovila, napsal jeden z nejvýznačnějších představitelů Jednoty bratrské, Lukáš Pražský. Toto uvědomění, za středověku velmi vzácné, ocenil německý historik husitství Friedrich V. Bezold, když napsal: Český husita měl vlast, na niž byl hrd; jak hluboko pod ním stály po té stránce zástupy jeho německých nepřátel!
6. 7. 2010 | >> Celý článek...
Pasovský biskup Hermanarich zuřivě švihá zatčeného Metoděje jezdeckým bičíkem, biskupové salcburský a freisinský ho nechají v mrazu vláčet sněhem. Bijí ho, mučí, ponižují. Svého učení se přesto nevzdá, a tak je odsouzen k doživotnímu žaláři.
5. 7. 2010 | >> Celý článek...
Když Mia procházela sídlištěm a hledala adresu z navštívenky, byla plná očekávání, vkládala do tohoto setkání tolik naděje...

Boha hledáme, když pozorujeme stopy božství ve všem, co stvořeno. Za Bohem jdeme, když se cele ve všem odevzdáváme do jeho vůle.
29. 6. 2010 | >> Celý článek...
Ale dvířka, která se na okamžik pootevřela, byla už opět zavřená. Mia od té chvíle neměla klid. Chtěla si na něco vzpomenout, na něco velmi důležitého, ale stále se jí to nedařilo...

Nemůžeme dojít na konec svého života a zjistit, že jsme žili jen jeho délku. Je třeba žít také jeho šířku a hloubku.
20. 6. 2010 | >> Celý článek...