Roku 1618 ve středu po neděli Rogationum, svrženi byli s oken české kanceláře na hradě pražském královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Martinic, spolu s písařem svým Filipem Fabriciem.
Mimo nich byli v kanceláři přítomni Adam z Šternberka, nejvyšší purkrabí a Děpolt Matouš z Lobkovic, velkopřevor johanitský, jichž obou ušetřeno, a útok obrácen výhradně proti hlavním původcům královského odporu proti majestátu. Již na cestě k hradu zasvětil Thurn některé pány české do plánu, načež Pavel z Říčan jako mluvčí stavů zahájil jednání stížností na pobouřeni v obcech pražských a přečetl spis, jenž byl odpovědí na poslední list císařský. Na místodržících žádána okamžitá odpověď, proti čemu místodržící jen slabě se ozývali. Šlo o obecný útisk strany pod obojí, ale i o osobní stížnosti na křivdy, páchané Slavatou a Martinkem proti stavům. Posléze oba místodržící označeni jako rušitelé majestátu, nepřátelé náboženství, pokoje a obecného dobrého; Šternberk i Lobkovic odvedeni do bezpečí a ortel proveden Oldřichem ze Vchynic, Janem Albrechtem Smiřickým, Janem Litvínem z Říčan a Pavlem Kaplířem ze Sulevic za řízení Thurnova.
První shozen Martinic, po něm zoufale se bránící Slavata, posléze pak pro své odpadlictví od kalicha nenáviděný písař Fabricius. Pád s druhého poschodí nebyl smrtelný, všichni tři dopadli na měkké smetisko a zachránili se v přilehlých šlechtických palácích. Záchrana jejich přičítána později přispění Panny Marie a Fabricius na památku svého pádu po vítězstvím bělohorském obdařen predikátem „von Hohenfalk“.
Druhá defenestrace pražská (nazývaná tak, protože za první počítáno svržení konšelské r. 1419 byla počátkem českého povstání a datem vzniku třicetileté války, proto zůstává významnou událostí dějin netoliko českých, ale i světových. Již při defenestraci, jako později v celé válce třicetileté, stály proti sobě dva světy, rozdělené podle náboženství. Myšlenka národní stála při tom stranou, neboť víme, že mezi českými stavy vzepřevšími se proti Habsburkům a jesuitům byli Němci, a že defenestranti hovořili mezi sebou německy.
Máte-li zájem odkazovat na naše stránky, použijte prosím tento obrázek.
Hledání harmonického oděvu – inspirace ve fotografii (letní odívání)
Protože už máme léto (tedy ne podle kalendáře, ale podle počasí to tak vypadá), tak stejně jako v nedávné zimě, i nyní jsem si pro Vás připravila několik málo fotografií, jak je možné se odívat v létě. Opět připomínám, že fotografie zachycují jen střípek všech možných variant a kombinací, a také že na fotografiích (mnou focených) jsou oděvy, které ráda nosím já. Proto jsou zde umístěny ještě další fotografie žen, které se také rády odívají do dlouhých sukní a šatů, aby článek nebyl příliš jednotvárný a také, abyste Vy čtenářky měly možnost načerpat inspiraci z více zdrojů.
Oděvy, které jsou zde v tomto článku jsou vesměs oděvy prosté, obyčejné, tedy bez problému nositelné v běžném životě – v práci, při pochůzkách po městě... Samozřejmě se šatovkami, sukněmi, šaty a halenkami se dají vykouzlit úplně jiné róby, ovšem o jejich vhodnosti pro běžné nošení na ven se každá musí přesvědčit sama.
Ten oděv sám za to nemůže. Je velká škoda, že cokoliv co vyčnívá z šedého, mdlého průměru je lidmi hned atakováno – žel nerozlišují zda to vyčnívá směrem dolů, nebo nahoru. Je jen na každém z nás, na naší snaze, na našem myšlení a cítění, jednání, aby se svět změnil k lepšímu, a tím i byla dána každému svobodná volba jeho projevu (aniž by za to byl pranýřován, byť jen v myšlenkách či slovech). Svobodným projevem mám na mysli samozřejmě věci, které nijak negativně neovlivňují druhé.
To jsem ale trochu odbočila. Tyto „speciální“ oděvy (většinou se jedná o dlouhé šaty) jsou jako z jiné doby a já osobně se v nich cítím moc dobře. Je to krásný, příjemný pocit. Ale jak píši výše, po mnohých zkušenostech vážím kdy a kam si je vezmu.
Fotografie jsem fotila u nás na terase. Občas mi do fotografování foukl vítr, takže sukně jsou někde mírně (i více) rozevláté. Alespoň je vidět jejich šíře – některé jsou užší, některé širší – a to, co udělají na postavě při nošení. Povívání sukně kolem nohou ve větru je velmi příjemné – navozuje to pocit harmonie, klidu a vnitřní vyrovnanosti. Alespoň u mě...
Když se zmiňuji o povívání sukně kolem nohou, jako první obrázek dávám šatovku se širokou sukní (což je podmínka pro hru větru se sukní). Šatovka je princesového střihu a vzadu má zhruba v úrovni pasu všité šňůrky na zavazování. Stává se tak univerzální pro více velikostí, nebo pro ženu, které hodně kolísá váha. Když je žena tenčí, šňůrky utáhne, když se spraví, šňůrky povolí. A opět platí – nejen u tohoto modelu – že to, co si oblékneme pod šatovku (nebo k sukni) úplně celkově změní vzhled. Tak můžeme mít jednu šatovku k různým příležitostem.
Modrá šatová sukně s výrazně zvednutým pasem a protiskladem (vepředu i vzadu).
Zde našlo uplatnění i obyčejné, poměrně nekvalitní triko od Vietnamců za 50 korun. Samo o sobě nosit nejde (je široké a neforemné), ale když se vezme pod šatovku, dá se ještě využít.
Károvaná šatová sukně s výrazně zvednutým pasem. Sukně je zde stříhána tzv. na koso – to znamená, že káry vzhledem k vodorovnému povrchu jsou pod úhlem 45°. U kostek, někdy i u proužků, se toho často využívá k oživení, zvýraznění a celkovému zajímavému a efektnímu dojmu oděvu. Sukně je dole stříhána do výrazného oblouku – na bocích je kratší než na středu.
Hnědá šatová sukně z jemného manšestru dokazuje univerzálnost některých oděvů nebo materiálů. Tato šatovka byla zmíněna i při zimním odívání, ale hodí se i na léto (na chladnější počasí, nebo třeba na dlouhé cestování, kdy více hrozí ušpinění, a tak je dobré si vzít něco tmavého kde ušpinění není tolik vidět).
Má oblíbená bavlněná manšestrová sukně. Svým materiálem je naprosto univerzální (v zimě drží teplo, v lítě prodyšná a příjemná na holém těle), svou barvou také, jen její světlost jí na univerzálnosti trochu ubírá.
I tato sukně již byla zmíněna při zimním odívání.
Bílá vypodšívkovaná sukně s halenkou se všitými klíny. Halenka je ušitá z nepoužívané zavinovací sukně, která byla ušita z kusu látky, dovezené z Tibetu, jménem sárong. I takto se dají využít oděvy, které se již nenosí...
Ta samá sukně, s jinou halenkou se tříčtvrtečními rukávy. Tato halenka je zhruba 40 roků stará. Nosila jí moje maminka, když byla o hodně mladší, než jsem teď já. Přes to vydržela a myslím si, že je to stále velmi hezký a vkusný kus oděvu.
A na závěr přidávám několik fotografií žen, které také preferují tento styl odívání. Fotografie jsou momentky z Letního táborového setkání.
Renata H. (renata@krejcovstvirenata.cz)