Roku 1722 zemřel v Praze na Malé Straně měšťan a znamenitý architekt Krištof Dientzenhofer ve stáří 67 let.
Narodil se ve Waldsasích, avšak již v mládí se přistěhoval do Menšího Města pražského, kde vlastnil po sobě několik domů a právo měšťanské. Novým bádáním je zaručeno jeho účastenství při stavbě chrámu sv. Máří Magdaleny na Újezdě (později četnické kasárny), chrámu sv. Petra a Pavla na Zderaze a některých kaplí v Loretě. Veledílem Dientzenhoferovým je malostranský chrám sv. Mikuláše, jehož loď a průčelí zbudována v létech 1703-1711. Stejně vrcholnou architektonickou básní baroka je i opatský chrám sv. Markéty v Břevnově, řešený se smělostí myšlenky i konstrukce. Starý kostel sv. Tomáše na Malé Straně přebudoval Dientzenhofer znamenitým dílem, jež harmonisovalo nový prvek barokní se starou stavbou gotiky. Z venkovských staveb slušno připomenouti paulánské kostely v Obořišti a Nové Pace, kostel sv. Kláry v Chebu a šternberskou kapli ve Smiřicích.
Krištof Dientzenhofer se svým synem Kiliánem Ignácem představují nejvyšší vrcholy stavitelství barokního, jež vtisklo Praze pečeť vznešené krasy.
Máte-li zájem odkazovat na naše stránky, použijte prosím tento obrázek.
Jak jsem již dříve naznačila, pokud žena chce, může v sukni dělat cokoliv, i chodit na procházky či túry, pracovat na zahrádce. Nedávná korespondence s jednou paní, která jak psala by ráda sukně nosila, ale do lesa by si netroufla, mi vnuknula nápad, nafotit pár oděvů, které používám já právě v těchto případech.
Když jsem postupně začala měnit šatník, také jsem si zpočátku nechala jedny mé oblíbené džíny, které měly sloužit jako oděv do lesa, protože jsem se bála, že bych to v sukni nezvládla (studovala jsem lesnickou fakultu a měli jsme hodně cvičení v lese). Přes to jsem to ale zkusila, s uklidňujícím pocitem, že když to nepůjde, mám přece doma kalhoty, tak napodruhé už budu vědět, co na sebe... Kalhoty jsem od té doby nikdy nepoužila, a časem je odstranila ze svého šatníku jako nepotřebné.
Takže pokud nějaká žena chce, nemusí se bát jít na procházku do lesa či těžší túru v sukni. Jen je potřeba najít vhodný střih. Mně nejlépe vyhovuje klasická áčková sukně. Je dostatečně široká, aby se v ní dalo pohodlně chodit, ale není přespříliš široká, aby se pletla pod nohy.
Jako inspiraci připojuji několik fotografií mých oděvů, které používám právě pro vycházky nebo při práci na zahradě.
Károvaná flanelová šatová sukně – sběr hřibů v Bílých Karpatech
Hnědá šatová sukně z pevného bavlněného materiálu – práce na zahradě
Teplá zimní šatová sukně do lesa a na túry
K ní se hodí i bunda – na fotografii softshellová bunda určená na turistiku
Šedá sukně z pevného materiálu s funkčním sportovním trikem – výstup na Javorinu
Šedá sukně z pevného materiálu s funkčním sportovním trikem – třídenní výlet pod širák v Chřibech
Renata. H. (renata@krejcovstvirenata.cz)