Datum listiny rytíře Jana z Milheima, jíž založena byla kaple Betlémská, určená výhradně ke kázání Slova Božího jazykem českým, a zároveň s ní nadání pro kněze ve výši 9 kop bez deseti grošů. Posvěcena byla na jméno svatých Mláďátek betlémských, z nichž jedno jako ostatek vloženo do oltáře.
Nejslavnějším kazatelem betlémským byl Mistr Jan Hus, od jehož času až do Bílé Hory patřila tato svatyně, úzce spjatá s universitou, straně pod obojí. Potom vydána jesuitům, kteří ji měli až do zrušení josefínského.
Byla to mohutná stavba gotická, nazývaná kaplí nikoli pro skrovný rozměr, ale proto, že u ní nebylo fary. Uvnitř bylo devět oltářů, na zvonici zvon 8 centýřů ztíží.
Máte-li zájem odkazovat na naše stránky, použijte prosím tento obrázek.
Vánoce! Při tomto slovu se v nitru probouzí něco kouzelného až teskného. Dospělí lidé na toto volání zapomínají a příliš často jej odkazují do časů šťastného dětství.
A tak se v adventním čase honíme za dárky, úklidem a výzdobou svých příbytků. Avšak jen málokdo se v běhu všedních dnů pozastaví nad tím, zda by neměl vyzdobil také své nitro.
Odkud to tedy stále znovu a znovu přichází? Jsou to jen vzpomínky, obchodní triky, tradice nebo má tento jev skutečnou vnější příčinu?
Odpověď bude překvapivá.
Na příčině je mohutný proud jemného, ale pronikavě mocného záření, jehož zdroj není ani v přírodě ani ve vzpomínkách a snahách lidí. Přichází pravidelně z vysokých úrovní nadvesmírných dálav, podobně jako jaro, léto, podzim a zima.
Proudy duchovních sil zde byly zákonitě přítomny od pradávných věků. Ale dnes už je lidé téměř nevnímají, protože zabloudili v přílišné touze po hmotném, v hrubosti a ve své domnělé důležitosti.
Zářivé proudy každoročně v těchto dnech obklopí celou zemi a pronikají vším živým. Lidé, i ti zarputilí, je vnímají jako něco tajemně teskného. Ti více otevření pak jako touhu prožívat štěstí a touhu pomoci bližním ke štěstí. A vědoucí zase jako zářivou radost z toho, že jsou součástí něčeho velkolepého, což jim dává sílu k plnohodnotnému životu.
Proudy lze nejlépe přiblížit lidským pojmem Láska. Lze si je také pozemsky představit jako proudy statisíců malých, zářivých a zvonivých zvonečků, jež připomínají padající sníh v tiché betlémské noci.
Není důležité jak si Lásku lidé ke svému obrazu v průběhu lidských epoch připodobnili. Důležité je vědění, jak i dnes sílu jménem Láska přijat a použít ke štěstí svému i štěstí bližních, ke spravedlivému životu.
Tajemství spočívá v darování!
Nejen však pozemských věcí, ale především daru toho nejlepšího co v každém z nás je. Ať je už to vstřícnost, porozumění, trpělivá věcnost, u žen pak něžná jemnost, ale i správné usměrnění svých emocí a myšlenek.
Darující rozhodnutí pak samovolně způsobí příliv a proniknutí nové vlny síly nitrem člověka, který se doslova rozzáří jako svíce. To lze vidět v očích, poznat na hlase i chování.
Nestyďme se vědomě vstoupit již nyní do proudění Lásky. Je to jen ku prospěchu každého z nás. Pak teprve přijde den, kdy lze člověku kráčet životem pln díků a síly.
