Roku 1422 počátek obležení hradu Karlštejna od Pražanů počtem 24.000 mužů, v čele s knížetem Zigmundem Korybutovičem jako správcem zemským.
Hradu bylo dobýváno zejména proto, že se mělo za to, že je v něm uschována česká koruna. Po čas obležení hozeno z velkých praků do hradu 9.022 velkých kamenných koulí, 1822 soudků s obsahem smrdutým, ze žump pražských sem přivezených, a 22 soudků s ohněm.
Posádka 400 mužů, za vedení purkrabího Zdislava Tluksy z Buřenic, statečně se hájila, takže Pražané 4. listopadu obležení vyzdvihnouti a domů táhnouti musili. Mezi obránci tvrdého hradu, kteříž tvořili posádku Zigmunda, krále uherského, uprostřed země české, byl i kronikář Bartošek z Drahynic.
Máte-li zájem odkazovat na naše stránky, použijte prosím tento obrázek.
Hned ráno jsme začali slavnostně … po nezbytné rozcvičce a přivítání nového krásného dne, plného příslibů velkých dobrodružství, jsme měli nástup u vlajkového stožáru.

Byl nám připomenut účel našeho zdejšího pobytu … tedy, posel krále Libora nám jeho jménem poděkoval za to, že jsme vážili všichni dalekou cestu ze svých domovů, abychom přispěchali na pomoc právě králi Liborovi z libavského království. Přebývají zde totiž zejména domorodé kmeny, organizované povětšinou v jakýchsi tlupách. Vědí sice částečně o přírodních silách, které kdysi snad viděli zformovány do bytostí ovládající sílu živlů, ale třeba i těla květin a stromů, skaliska, hory a celá údolí… Dnes již ale domorodci ztratili schopnost komunikovat s těmito bytostmi a již je ani nevnímají. Jejich uctívání vychází již jen z tradic a zvyklostí kmene. Nevědí již o ničem vyšším a uctívají proto bytostné služebníky Boží, jako samotné Bohy. Předáváním vědění o těchto bytostných se však původně čistě vnímaný obraz jejich podoby a způsob jejich služby tolik pokřivil, že dnes již je z toho jen jakási nesmyslná karikatura.
Král Libor proto rozeslal dopisy do všech stran, aby svolal všechny šlechetné rytíře a ctěné, půvabné ženy a dívky, aby zdejším domorodcům ukázali vlastním příkladem, jak se má správně zužitkovat čas, který nám byl dán k životu na Zemi. Aby domorodci začali hledat projevy Zákonů Stvoření, projevující se v přírodních zákonech a naučili se vetkávat do svého života tyto poznané principy a pravé hodnoty.
A protože naše družina již i na předchozích výpravách (orientovaných právě na poznání zákonů všehomíra) žila a působila pod vlajkou Světlého království, i tentokráte nám byla svěřena tato vlajka, nás tak nesmírně zavazující k zodpovědnosti za to, co činíme pod touto záštitou – tedy naše chování, ale i smýšlení.
Rovnoramenný kříž v kruhu, tedy kříž Světla a Pravdy vyobrazený na vlajce nás všechny zavazuje k obrovské zodpovědnosti. Tam, kde je tento kříž používán, musí se veliké duchovní hodnotě tohoto symbolu podřídit vše. Muže a chlapce tedy musí zdobit rytířské vlastnosti a ctnosti v jejich pravé čistotě, ženy a dívky musí být vzorem čistého půvabu a smyslu pro krásu v sobě i kolem sebe. Byl také jmenován praporečník, vybraný ze starších hochů. Tomu byl společně s vlajkou svěřen úkol – dobře se starat o vlajku a chránit ji. Největší potupou by pro nás bylo, kdybychom svým chováním zapříčinili, že by nám vlajka musela být odebrána.
Vyvěšením vlajky jsme se tedy přenesli do Světlého Království – vzorového a příkladného království, ve kterém vládne pořádek, mír, láska a harmonie. To je nyní náš úkol a zodpovědnost. Proto nás král Libor povolal.
Našim prvním úkolem bylo - pro dívky – vyzdobit a zútulnit naše sídlo i jeho okolí, pro chlapce – zjistit, jakým způsobem lze účinně ochránit sídlo, je-li třeba zřídit ochranné valy…
Vypravili jsme se na průzkum okolí, abychom zjistili bezpečnost stanoviště našeho sídla, nejbližší náhradní zdroj pitné vody, alternativní přírodní zdroje potravin a také abychom donesli palivové dříví.
Trošku nás strašily okolo znějící detonace, zvláště když se ukázalo, že nepochází z lomu. Jak se nám později podařilo zjistit, v nedalekém vojenském prostoru probíhá v těchto dnech likvidace muničních zásob.


Průzkum se ukázal být užitečným, protože – posilněni malinami - jsme našli studánku, ke které bychom mohli v případě výpadku elektřiny pro vodu (naše zdejší pumpa je právě demontovaná). Zmapovali jsme i ostatní potřebné věci a ověřili si naše schopnosti – zjistili jsme, že i s malými chlapci jsme schopni prostupovat velmi náročným – zarostlým a prudce svažitým terénem.

Po cestě jsme si také směli uvědomit, že se zde na zemi nalézáme u velikého prostřeného stolu, odkud bychom si mohli stále brát, co je nám nabízeno, kdybychom současně uměli dát něco protihodnotou ke zpětnému vyrovnání a také kdybychom naším braním nezpůsobovali bolest či ztrátu někomu druhému.
Po návratu do tábora jsme byli ještě naladěni poněkud bojovně, zřejmě proto, že jsme museli mobilizovat mnoho sil na náročný průzkum. To také bylo příčinou toho, že ne všichni si všimli, jak je okolo našeho sídla, ale i uvnitř hezky a příjemně. Brali jsme to částečně jako samozřejmost a jen málokoho napadlo, že s tím musely mít ženy a dívky mnoho práce, která je mnohdy téměř nebo zcela neviditelná, ale pro pocit pravého domova velmi podstatná a pro správné – rytířské - působení muže nepostradatelná. Mnozí jsme si tuto skutečnost uvědomili až u večerního – celý den hodnotícího – proslovu a u slavnostního svěšování vlajky.


Odpoledne nás navštívili velvyslanci jednoho domorodého kmene. Byli velmi kultivovaní, předvedli nám jejich folklór a nechali nás hrát na jejich tradiční hudební nástroje.
Přijali dokonce naše pozvání k táborovému ohni a na večeři. Večeře byla výborná – opékali jsme si špekáčky – takové ty pravé, poctivé. Než se ale náš oheň proměnil na účelový – pro opékání, byl slavnostně zapálen (pomocí křesadla), s promluvou k bytostným ohně – salamandrům, na ty si dobře pamatujeme z loňského tábora.

Na dobrou noc jsme mohli poslouchat napínavé a dobrodružné čtení, které je přichystáno na pozdně večerní čas každého dne našeho tábora.
Už se všichni těšíme na zítřejší den, bude jistě opět plný dobrodružství, veselé nálady a krásné, přátelské atmosféry.
21. 7. 2008