Rubriky

Stalo se dnes…
28. 7. 1869
Úmrtí Jana Evangelisty Purkyně

Roku 1869 umřel v Praze největší český a vůbec slovanský přírodozpytec Jan Evangelista rytíř Purkyně.

Pocházel ze staré rodiny litoměřické a narodil se 17. prosince 1787 v Libochovicích nad Ohří. Prodlel nějaký čas v řádě piaristů, potom studoval filosofii a medicínu. Již jeho doktorská práce upozornila na vynikající talent Purkyňův a umožnila mu časnou habilitaci v Praze r. 1822.

V létech 1828 - 1849 přednášel Purkyně na universitě vratislavské, odkud pak povolán do Prahy. Celé dvacetiletí působil na pražské universitě a šířil věhlas mladé české vědy po celém světě.

Purkyňovi se dostalo velkolepého uznání všech evropských institucí, v posledních dnech života pak i povýšení do stavu rytířského.

Životní dílo Purkyňovo zasáhlo všecka odvětví přírodních věd, zvláště slavná byla jeho pozorování optická, studie o nervech a vztazích duševního života k tělesnému. Jan Evangelista Purkyně je zakladatelem fysiologie pokusné a geniálním objevitelem samých základů života ve vesmíru.

V poučce „Omne vivum ex ovo“, „Vše živé z vejce“, jež vepsána i na jeho pomník na hřbitově vyšehradském, je vyjádřena základní pravda nového poznání o zrodu všeho živého.

Purkyně usiloval o znárodnění české vědy a jako stoupenec Jungmannův se účastnil založení časopisů Krok a Živa.

Jako básník překládal Torquasta Tassa a Schillera, filosofické své názory uložil v německém spisku „Útržky ze zápisníku zemřelého přírodovědce“ (objeveno až po jeho smrti, česky vydáno ve Svět. Knihovně, 1910).

Krásná a harmonická osobnost velikého člověka a geniálního objevitele, jenž za životní heslo své volil devisu: „Pokud a kde Bůh žíti povelí, buď věren vlasti, víře, příteli!“ zachycena je v autobiografii Purkyňově (česky vyd. J. Teige, 1920). - Opera omnia, Sebrané spisy Purkyňovy.

Více zajímavých událostí v Kalendáriu

Doporučené stránky:

Cesta ženy

Odkaz na nás:

Odkaz na nás

Máte-li zájem odkazovat na naše stránky, použijte prosím tento obrázek.


Síla ženy

Není nikterak lehké říci, v čem spočívá síla ženy. Tím méně pak opravdu vědět a vnímat skutečnou její sílu.

V představách, očekáváních i požadavcích mužů jsou tyto obrazy zdánlivě jasné, ale při bližším zkoumání lze člověku poznat většinou jalovost, pyšnou vůli vlastnit ženu či touhu po neukojitelné smyslnosti. Ženy pak velmi rafinovaně tato očekávání ztvárňují schopností jim přirozeně vlastní. Znovu však jde jen o vlastnictví a nevědomou pýchu.

Být svůdná, přitažlivá, zajímavá, inteligentní, emancipovaná, štíhlá, potřebná nebo roztomilá. Nebo jednající s bázlivým odstupem, pruderií, také se zbožnou nadřazeností či strojeným půvabem.

Kalhoty či sukně, jejich délka, účes, krášlení, ozdoby, debaty o ryze mužských a ženských činnostech a mnoho jiného. Avšak v tom všem není pravá síla ženy, nýbrž jen jistá snaha a úsilí. Zde podstata není a nikdy nebyla. Malý příběh snad přiblíží skutečnost.

Daleko od domova, na návštěvě u přítele a jeho paní, jsem se připravoval na pracovní přednášku. Bylo to jen pár dnů a paní navštíveného domu se o mne vzorně starala. Moje osoba, ale i paní domu, jsme se vzájemně snažili o úctu, ohled a takt při vzájemném styku. To ovšem neznamenalo, že bychom si nepovídali a nesmáli se, či společně neposeděli u stolu.

Také jsme si jeden den dlouho do noci, snad i příliš hlučně, s přítelem povídali. I o ženách a našem vztahu k nim. Docela jsem se druhý den styděl za hlučnost a vnesenou jinorodost do pokojů, kde tato paní a její dcera každodenně žily a působily.

Již ze svého domova jsem si totiž nesl bolestné poznání, jak může muž, který se přihrne domů, narušit zdánlivě nepatrné tkaní a jemnou činnost ženy. Zajisté si toho až příliš často vůbec nevšimne. Je přece tak důležitý a potřebný…a zejména „ví“.

Čas mého pobytu se nachýlil a došlo k loučení. Přál jsem si obzvláště projevit vděčnost a sympatie k tomu domu a jeho paní. Avšak na nic jiného, než na vnitřní vroucnost jsem se nezmohl. Prostě jsem byl mírně naměkko a pozemsky mi to vůbec nešlo.

A tak, snad trochu rozpačitě, jsem nastoupil dlouhou cestu domů. Kola automobilu svištěla po zvolna se plnících silnicích. Hlavou mi běžely myšlenky a abych moc nepřemýšlel, pustil jsem si raději rádio.

Když po chvíli zazněl z reproduktorů jemně vysoký a do prostoru uvolněný ženský dvojhlas. Přesto, že jsem velmi pozorně vnímal provoz na silnici, projelo mnou najednou v několika vlnách velmi pronikavé a oblažující záření, které pronikalo až do konečků prstů. Proud slz se najednou vyřinul z očí. Chtěl jsem zastavit, ale provoz byl příliš hustý a dalo mi práci danou situaci bezpečně zvládnout…

Vše doznívalo hluboce očistně a vysoce inspirativně a já poprvé, šťastnou shodou okolností a při plném vědomí, poznal důsledek síly vysokých „vibrací“ zprostředkovaných ženstvím.

Co všechno tyto vibrace mohou na zemi změnit nelze ani domyslet. Co všechno pak mohou muži dokázat při ochraně takových žen a ve vlnách jejich vibrací!

Dnes mi již tolik nezáleží na tom, jak ženy právě vypadají, co umí, nebo do čeho se právě stylizují. Nýbrž především jak se chovají a zda je toto jejich přirozené chování úrodnou půdou pro ony vysoce inspirující jemné vibrace, bez nichž je život chudý.


Půvab ženství

30. 12. 2008