Třetí táborový den – Římané

Další den nás probudily jasné sluneční paprsky. Za zvuku písně „Rozvíjej se poupátko“ jsme s radostí vstali a shromáždili se u slavnostního vyvěšení vlajky, kde jsme se dozvěděli, že dnešní den budeme poznávat zemi římskou. V našich myšlenkách se vytvářely nejrůznější představy o římských vojácích a vznešených ženách tehdejších dob.

Prošli jsme se zvědavostí, jestli se naše představy stanou skutečností, kouzelnou branou. A opravdu… Z dáli se ozývala římská hudba. Jako bychom podvědomě uslyšeli i dusot koní. Spatřili jsme dva statečné bojovníky s meči v rukou a dvě vznešené ženy. Jeden z mužů, který se nám představil jako Petrus Klimenius, nás přivítal v nově vzniklé římské kolonii nesoucí jméno „Kolonia Lucia“. Seznámil nás také se svými přáteli, kteří ho doprovázeli – s regentem maršálem Miroslavusem, Daneou a Haneou. Ti nám pak pověděli o svém národě a jeho zvycích. Po tomto nádherném přivítání a seznámení se jsme se společně již v římském převlečení odebrali na snídani, která se již stejně jako celý zbytek dne nesla v římském stylu.

Po občerstvení jsme my dívky vyráběly léčivé oleje z bylin a následně jsme zapojily svou fantazii při tvorbě krásných římských účesů.

Během společné činnosti nám naše římské přítelkyně vyprávěly o tom, jak žily ženy a dívky v římské říši, zejména o jejich smyslu pro krásu, kterou se snažily vtisknout do všeho, čemu se věnovaly. Mezi tím byli chlapci a muži na bojové výpravě. Když se kolem poledního času vraceli, již z dáli bylo slyšet: „levá, levá, levá…“ Do tábora vstoupili pod vedením maršála Miroslavuse jako praví římští bojovníci - v bezchybném šiku seřazeni a za pochodu. Dívky se zájmem, obdivem a úctou přihlížely.

Po výborném obědě dívky vyráběly vázy z keramické hlíny.

Během toho, co vznikaly vázy s nejrůznějšími ozdobami, nám Hanea vyprávěla příběh o dívce, která měla nemocnou maminku a musela ji sama zastat. Služebné každý den byly zvyklé na pokyny své paní, kterými přesně určila, co která musí udělat. Tentokrát však musela Feuvinie, jak se dívka jmenovala, maminku zastoupit. Protože byla zvyklá mamince pomáhat, nakonec to dobře zvládla. Po dovyprávění příběhu jsme si povídaly, co která z nás dívek doma zastane sama a jestli bychom samy zvládly nahradit maminku na několik dní.

Jako odpočinkový program jsme se učily římské masáže. Po nich přišlo krásné uvolnění zádových svalů a tělu to jen prospělo.

Večer, když už byla tma, nás - dívky čekal krásný obřad. Za zvuku římské chrámové hudby jsme kráčely cestou ozářenou světly loučí a vstoupily do týpí, které se pro tento večer nádherně vyzdobilo a doslova proměnilo. Všechny jsme se posadily do půlkruhu směrem k oltáři a směly prožít obřad spojování s vysokými ženskými bytostmi. Bylo to moc krásné a mnohé z nás odcházely se slzami v očích, s dojetím a s hlubokým prožitkem v srdci.

Protože po skončení slavnostního obřadu bylo již hodně pozdě, zůstali jsme z rozhodnutí našich vedoucích v římském království až do dalšího dne, s důvěrou, že se nám podaří do další země, kde jsme měli čerpat poznání, naší branou projít přímo, aniž bychom se museli vracet do našeho Světlého království.

Svět zahalený do tmy ozařovaly měsíc a hvězdy, které nám vyprávěly pohádku na dobrou noc ze světa římského, a my jsme se těmi představami nechali unášet do světa snů.