Roku 1461, v pondělí letničný, na den sv. Urbana, Kateřina, Jiřího krále českého dcera, zasnoubená králi Matyášovi uherskému, vyjela z Prahy, do Uher, majíc poctivý průvod od otce svého až ku pomezí uherským.
Máte-li zájem odkazovat na naše stránky, použijte prosím tento obrázek.
Roku 722 Libuše, kněžna česká, dcera Krokova, položila sněm Čechům na dvoře svém před hradem Libínem neb na Vyšehradě. A tu Přemysl, sedlák ze vsi Stadic, za kníže české vyhlášen.
K tomuto roku položil Hájek známou tradici o povolání Přemysla, vladyky stadického, na knížecí stolec český. Všichni kronikáři čeští, od Kosmy přes Dalimila až ke Kuthenovi, Hájkovi a Paprockému, znamenitě vyličují poslání Libušino k Přemyslovi. Bílý kůň kněžnin dovedl poselstvo k vyvolenému oráčovi, jenž dal pak základ první české dynastii.
Přemyslovská tradice měla veliký význam pro státní vědomí české ve všech příštích staletích. Lýčené střevíce Přemyslovy chovány byly na Vyšehradě a ukazovány při korunovacích královských, až do krále Václava I., kdy ponejprv obyčej tento z jeho vůle opominut. Střevíce samy se zachovaly až do věku XV. Ves Stadice, osvobozená ode všech poplatků, mívala jedinou povinnost, totiž dodávati k tabuli královské oříšky, plody to keřů, vyrostlých prý z otky Přemyslovy.
R. 1841 postaven péčí Ervína hraběte Nostice ve Stadicích pomník s nápisem:
ZDE OD PLUHU PŘEMYSL K WÉWODSTWJ POWOLÁN.