Kalendárium

Červenec

Zemřela Angela Přemyslovna

6. 7. 1220

Roku 1220 zemřela v Praze, patrně v panenském klášteře sv. Jiří na hradě pražském sv. Angela Přemyslovna, nejzapomenutější česká světice a první česká karmelitka. Byla dcerou krále Vladislava I. a putovala do Sv. Země, kde přijala roucho karmelitské z rukou řádového generála Brokarda a spravovala v Jeruzalémě klášter jako převorka.

Ve stáří se vrátila do vlasti, kde dožila počet svých dnů. Zůstavila tři mystické spisy, z nichž se dochovaly toliko názvy „Napomenutí k jeptiškám“, „O Nejsvětější Svátosti“ a „Nebeská zjevení“. Balbín ještě viděl obrazy sv. Angely u sv. Havla v Praze. Hrob této světice není znám a její jméno upadlo v zapomenutí. Její podoba byla objevena na oltářním polyptichu italské práce v Dobenínské kapli u sv. Víta v Praze.

Korunovace Václava IV. na království římské

6. 7. 1386

Roku 1386 Václav, král český, císaře Karla IV. syn, na království římské v Achu (Cáchách) u přítomnosti kurfirštův korunován.

Upálení Mistra Jana z Husince

6. 7. 1415

Roku 1415 v sobotu, ochtáb sv. Petra a Pavla, jinak po sv. Prokopu aneb před šestou nedělí po sv. Trojici, v hodinu třetí po poledni Mistr Jan z Husince, nechtěje učení svého, leč by prvé z Písem Svatých lépe a gruntovněji vyučen byl a bludové jeho mu ukázáni, odvolati a potupiti, na concilium aneb sboru konstanském za arcikacíře odsouzen, kněžství zbaven, moci aneb rameni světskému vydán a upálen.

Historii odsouzení a upálení jeho, kteráž se každého roku v kostelích čítá, sepsal Mistr Petr z Mladěnovic, očitý svědek, kterýž toho času v Konstancí byl, jsa písařem u pana Václava z Leštna. L. P. 1585 památka upálení M. Jana Husi též se v sobotu trefila. Někteří němečtí kronikáři na tento den kladou narození M. Jana Husi z toho, že den ten Čechové světí, upálení pak jeho 8. dne července.

Význam osobnosti a díla Husova v Čechách je nesporný. M. Jan Hus zaváděl ve spisech svých řeč pražskou jako spisovnou češtinu, reformoval pravopis diakritickými znaménky, tvořil i zaváděl do chrámů církevní zpěv. Jako mistr a professor vysokého učení Karlova znamenitě se o ně zasloužil, jako kněz pak a theolog dovršil dílo mnoha svých předchůdců a vědomě se vrátil k bohosloví patristickému, zejména k Augustinovi, z něhož čerpal poznání starokřesťanského dogmatu o sv. Církvi obecné jako o boholidském společenství všech vykoupených s jedinou hlavou Ježíšem Kristem.

V latinské knize „De Ecclesia“ vyložil jasně to učení, pro něž byl pak v Kostnici odsouzen, za kacíře potupen a ukrutně na pohanu českého národa upálen. Žádné odchylky od učení katolického nebyly mu prokázány, Hus neučil o remanenci ve Svátosti oltářní ani o praedestinaci v hrubém smyslu Wyclefově, nýbrž v témž smyslu jako sv. Augustin.

Před smrtí svou schválil Mistr Jan přijímání pod obojí způsobou a stal se tak spíše semenem než zakladatelem české církve pod obojí, která jej i spolumučedníka jeho Jeronýma po celá dvě století uctívala nepřetržitým kultem světců. Svátek 6. července byl zasvěcený, jménu Husovu zasvěcovány chrámy i oltáře a památka jeho mučednictví slavena okázale bohoslužbami, ohňostroji a pod. Kaple Betlémská s kazatelnou druhdy Husovou, se těšila zbožné úctě předků našich, jimž nezbylo z tělesné schránky Mistrovy žádných ostatků, jimž však zářil Husův mučednický zjev a které těšilo slovo jeho.

Z Husových spisů uvádíme knihy „De Corpore Christi“, „De Sanguine Christi“, „Super, IV. sententiarum“, „O svatokupectví“, „Dcerka, aneb o poznání cesty pravé k spasení“, „Česká postilla“, „Výklady o svatých“, nově objevený „Quodlibet“, „Soubor kázání betlémských“ a mnoho jiných.

Kulturní a literární odkaz Husův byl ještě zastíněn světlem jeho hranice a slávou jeho lidského zjevu muže křišťálového charakteru, dokonalého křesťana a statečného Čecha.

6.7. 1925 se výroční den upálení M. J. Husa stal státním svátkem. Účast prezidenta i vlády na oslavách vedla ke konfliktu tehdejší Československé republiky s Vatikánem. Později byl svátek zrušen a obnoven až roku 1990.

Poprvé česky hráno v Boudě

6. 7. 1786

Roku 1786 poprvé česky hráno v „Boudě“, neboli „C. k. vlastenském českém divadle“, jehož dřevěná stavba stála do r. 1789 na Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí.