Roku 1621 císař Ferdinand II., potvrdil ve Vídni rozsudek nad vůdci povstání českého, po ukončených poradách dne 25. máje předložený.
Císař se při potvrzení rozsudku celkem řídil dobrozdáním komise a podepsal rozsudek nad 45 osobami. Za zásadu přijato, aby ke každému odsouzenému před smrtí připuštěn byl duchovní jeho konfesse (to nedodrženo pak při Bratřích) a upuštěno od zmrzačování a čtvrcení za živa.
Máte-li zájem odkazovat na naše stránky, použijte prosím tento obrázek.
Vysoký cíl pro dnešní dobu.
Tak vysoký, že mu již mnohý nedokáže snad ani správně porozumět. Znepokojujícím je pro něj už samotné slovo duchovní, neboť neví, co si pod ním má představit. Někteří naopak jsou s tímto rychle hotovi a bez pečlivého zkoumání a namáhání se odsunou právě objevené a čtené ihned stranou, v domnění, že nalezli jen další, nové náboženství. Ti však teprve neví, co slovo duchovní znamená, neboť nelze spojovat dnešní náboženství a duchovní. Ten, kdo usiluje k duchovnímu, k duchovním hodnotám – hodnotám ducha, nepotřebuje k tomu náboženství ani církev. K tomu potřebuje jen své vlastní, poctivé chtění, úsilí naplňovat tyto duchovní hodnoty. Záleží jen na něm, zda chce touto cestou jít, základ k tomu si nese každý v sobě.
Duchovní je to, co není pomíjivé, co je trvalé, co rozechvívá lidskou duši, lidského ducha, který je podstatou člověka. Radost, štěstí, ale i smutek, stesk, zloba, to jsou projevy lidského ducha, nás všech.
Obroda duchovních hodnot!
Vysoký cíl, tak vysoký, že mnohý zapochybuje ve svém nitru o jeho dosažení.
Kde dnes může člověk věřit svým spolubližním, kde může doufat, že ho druhý nepodrazí, nepomluví, že se na něho může s důvěrou obrátit, že jej nepodvede nebo neokrade?! Kde jsou lidé schopni žít vedle sebe v míru a harmonii?! O co se může v dnešní době člověk opřít?!
Avšak v této zvrácené a zmatkem naplněné době plné lží, sebeklamů, honby za pozemským majetkem a společenským postavením, penězi, době plné násilí, nevraživosti, nesnášenlivosti a nemravností musí být tento cíl co možná nejvyšší. Aby všechno zlé a špatné přesvítil, aby jasně zářil na cestu všem lidem, kteří v sobě ještě nezazdili cit, své svědomí a především touhu být opravdovými lidmi.
V dnešním světě, podobajícímu se rozbouřenému moři, musí být vystavěny jasné a do daleka zářící majáky, které všem vážně hledajícím ukážou přímou cestu ven z tohoto šedivého zmatku a chaosu.
Jedním z těchto majáků vytyčilo si za svůj cíl naše občanské sdružení „Společnost pro obrodu duchovních hodnot.“ Chceme být kotvištěm, občerstvujícím přístavem pro všechny ty, kteří touží ve svém nitru, duchu, být čestnými, poctivými a ušlechtilými. Kteří ve svém žebříčku osobních hodnot mají živoucí obsah tak krásných a vysokých pojmů, jakými jsou láska, čistota, radost, čest, spravedlnost... Kteří touží po nalezení Pravdy a kteří ve smyslu svého bytí zde na zemi tuší něco mnohem většího, důležitějšího, než je obklopování se pomíjejícími věcmi. Pro ty, kteří by jinak museli v dnešní „civilizované“ společnosti nakonec propadnout beznaději...
Poslání - cíl činnosti Sdružení
(ze stanov našeho občanského sdružení)
PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA:
SPOLEČNOST PRO OBRODU DUCHOVNÍCH HODNOT
Registrována od 29. 12. 2004 u MVČR
IČ: 269 87 015, DIČ:CZ-269 87 015
Účet č.:195322711/ 0300
Iniciativa Společnosti pro obrodu duchovních hodnot využívá pro své působení navenek formy občanského sdružení (ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb.). Jako taková je Společnost pro obrodu duchovních hodnot i zapsána dne 29. 12. 2004 v registru MVČR pod IČ: 269 87 015. Je tedy dobrovolným, nevládním, nepolitickým a neziskovým sdružením občanů, založeným v souladu s výše jmenovaným zákonem.
Byl-li jmenován světský zákon, je také na místě zde uvést zákony, ze kterých i dnešní právní normy vzešly - Desatero Božích přikázání. Přikázání jsou přirozené zákony. Jsou prosté veškeré složitosti vykonstruované vychytralostí rozumu. Bezprostředně přímo vychází z jednoduchých a srozumitelných zásad platných v přírodě, tedy i v lidském společenství. Je odpovědností každého člověka, uzpůsobí-li svůj život těmto zásadám nebo se ješitně rozhodne jít proti síle, ze které sám vzešel. Každý však máme práva a povinnosti ve vztahu k druhým lidem. Dokážeme-li si je jasně uvědomovat a ctít je na prvním místě a také je vyžadovat od druhých, pak podpoříme každý svým podílem povznesení hodnoty života v naší zemi.
6. 3. 2007